Po roce si povolila zakázanou lásku

Nabídky k sňatku několikrát odmítla. Nechtěla být jednou třetí rozvedenou paní Adamírovou.

Byli důkazem toho, že věkový rozdíl není v lásce důležitý. Mladičká herečka a její o 19 let starší partner dokázali to, co se povede málokomu. Vytvořili dokonalý pár.

Také vás může zajímat ...

Na Jiřího Adamíru se vždycky hodilo označení „fešák“. A nádherné ženy se mu nikdy nevyhýbaly. Co se nabírání milostných zkušeností, vzal to rychleji než jeho tehdejší vrstevníci.

Tichý mladík přichycen při činu

Už jako student elektrotechnické průmyslovky zařazoval místo některých méně záživných hodin návštěvy svých lásek. Dělal to tak dlouho, dokud ho na jedné z takových vycházek nepřistihla za školou jeho maminka. Později mnohé překvapil, když se přiznal, že, řečeno s klasikem, k mechtlím se tenkrát nedostali. „Byl jsem dlouho jen tichým a ostýchavým mladíkem.

Většinu tehdejších lásek bych proto označil za platonické.“

Dvakrát do chomoutu

Ženatý byl ve svém životě dvakrát. Poprvé vstoupil do stavu manželského už krátce po ukončení školy. Ve Zlíně, kam ho poslali nabírat zkušenosti. Premiéra nedopadla moc dobře. Alespoň Jiří o ní vlastně nikdy moc nemluvil. Zato když se zamiloval do své tehdejší kolegyně Ljuby Benešové (1926–2018), tak to stálo za to.

Stopy po rvačce šminky nezakryly

Herečka byla v té době provdaná za dalšího vyhlášeného krasavce Josefa Langmilera (1923–2006). Vzhledem k tomu, že se vášnivý vztah mezi novými hrdličkami dlouho v hereckém světě neutajil, začali si jít oba dva kohouti doslova po krku. Vše vyvrcholilo rvačkou, jejíž následky podle očitých svědků nezamaskovaly ani kvalitní herecké šminky.

A tak se půvabná Ljuba stala bývalou paní Langmilerovou a po krátké době i novou, druhou paní Adamírovou.

Nedovedla si představit, že rozbije rodinu

Ani ona však nebyla tou velkou životní láskou slavného herce. Tuhle roli sehrála o devatenáct let mladší Moravanda Hana Maciuchová. Ono geografické určení je v našem příběhu velmi důležité. „Já jsem byla buchta z Moravy, navíc v té době zadaná.

Nedovedla jsem si představit, že bych snad mohla rozbít rodinu,“ líčila začátek pozdějšího čítankového románku Hana Maciuchová.

Psal jí zamilované verše

Jenže odkopnout od sebe zamilovaného Adamíru bylo těžší, než možná na začátku předpokládala. Rok se rozcházeli a znovu dávali dohromady. Nosil jí květiny, psal zamilované verše. „Když muž dojde tak daleko, že napíše ženě báseň, znamená to, že jejich láska funguje,“ řekla a dala jejich vztahu definitivně šanci.

Podpultová elpíčka dostával od ctitelky

Poznávali sami sebe. Učil ji lásce k hudbě a ona byla vděčnou žačkou. Kolik společných chvil strávili poslechem černých kotoučů na starém dobrém gramofonu. Ty nejlepší podpultová elpíčka tehdy nosil od své ctitelky, prodavačky desek na Václavském náměstí.

Protančili se nocí až do rána

A když je omrzelo jen poslouchat ty krásné tóny, byť se sklenicí dobrého vína v ruce, vydali se do některé z tančíren. „Zamilovaní lidé vnímají hudbu i pohyby úplně stejně. Šeptají si, voní si,“ líčila nadšeně své zážitky Hana Maciuchová. Zavěšeni do sebe se dokázali protančit nocí až do rána.

Zvládl by i třetí rozvod

Jen jednu věc mu dokázala odmítnout. O ruku ji požádal opakovaně. A ona ho vždy odmítla. Měla pro to vlastně jen jeden, o to vážnější důvod. Dobře věděla, že už byl dvakrát ženatý. A ona jen nechtěla být třetí rozvedenou paní Adamírovou. „Říkala jsem si, že když se rozvedl dvakrát, snadno to zvládne i potřetí.“ A dala mu košem.

Odmítnutí si mnohokrát vyčítala

Sama později přiznala, jak moc si to ve zbytku života vyčítala. Ve chvíli, kdy se dozvěděla, že nebude moci mít po prodělané operaci dítě. A pak, když se životní cesta jejího milovaného muže nachýlila ke svému konci. Když do jejich života nemilosrdně vstoupila rakovina.

Pořád doufala, že najdou včas lék

Vůbec jsem si nedokázala představit, že by nebyl,“ vzpomínala na ty chvíle malých nadějí a velké bolesti. „Říkala jsem si, že se přece musí najít na tuhle hnusnou nemoc lék,“ dodávala.

Přiznávala, že ve chvílích největší bezmoci křičela na lékaře, ať už konečně něco dělají. A najednou byl konec. Muž jejího srdce už nebyl mezi námi.

Byl jejím mužem i bez svatby

Nadlouho se kamsi ztratila. Pak řekla, že byla nemocná. Že blouznila v horečkách. Že probděla celé noci, protože její duše se nechtěla smířit, že zůstala na tomhle světě sama. Bez Jiřího. „Byl mým mužem, i když jsme spolu nestanuli před oltářem,“ řekla po návratu mezi své přátele, diváky, fanoušky. A celý zbytek života mu zůstala věrná.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Staré dobré časy

V pestré nabídce měsíčníku STARÉ DOBRÉ ČASY čtenáři najdou vzrušující příběhy ze soukromí českých i zahraničních hereckých a pěveckých legend nedávné minulosti.

Komentáře

...