Už se bohužel nedozvíme, jestli vůbec věděl, že mu v divadle potají přezdívali Rybín. Prý proto, že byly dny, kdy vůbec nepromluvil. Na Jiřího Šlitra prostě báječně sedělo ono slavné „byl zádumčivý“. Ale to on jen klamal tělem. Jakmile se za ním zavřely divadelní dveře, začínal jeho druhý život plný rychlých aut, krásných žen a dobrodružství všeho druhu.

Do křestního listu mu jako místo narození zapsali Zálesní Lhota u Jilemnice. Kdyby na úředním papíru zbyl ještě kousek místa na poznámky, mohli doplnit to, že celé dětství prožil na samotě.

To byl ostatně podle samozvaných znalců Šlitrova života hlavní důvod, proč se tak rád schovával do své ulity. Do života v