Vlasta Burian – Život krále komiků moc k smíchu nebyl

Herecký génius i skvělý fotbalista. Vlasta Bu- rian byl muž jedinečného talentu a za první republiky se vypracoval na hvězdu první velikosti. Právem se stal miláčkem všech generací. .

Přišel o všechno a utrpělo tím i jeho zdraví. Podrazili ho a pošpinili ti, kterým v životě nejvíce pomohl a které považoval za přátele. Čas sice ukázal, že nařčení byla falešná, pokažený život herci to ale už nevrátilo. A nás, diváky, tato skutečnost ochudila o komedie, které Vlasta Burian už nikdy nenatočil. Josef Vlastimil Burian se narodil v Liberci 9. dubna 1891 v rodině krejčího.

Také vás může zajímat ...

Na manželském svazku jeho rodičů bylo zvláštní to, že si maminka z předešlého manželství přivedla dceru Žofii a byla o pět let starší než tatínek Antonín Burian. Jak se ale ukázalo, ničemu a nikomu to nevadilo, jejich domov překypoval láskou, v rodině vládly skvělé vztahy.

Otec byl vášnivý divadelní ochotník, jeho krejčovská dílna byla střediskem těch, kteří toužili po slávě na prknech, která znamenají svět. Tehdy se v Liberci mluvilo spíše německy než česky, divadlo proto mělo i vlastenecký charakter. Když se Burianovi přestěhovali do Prahy na Žižkov, brával ho otec do Národního divadla na opery, ale i na různá ochotnická představení.

Pro chlapce se tak otevřel úžasný svět iluzí a okamžitě přilnul k divadlu.

Sportovec

V Praze začal mladý Burian studovat obchodní školu, vedle divadla mu šel také sport. Kromě cyklistiky a tenisu se věnoval fotbalu. Několik let byl brankářem týmu Union Žižkov (dnes Viktorie) a nakonec zakotvil ve Spartě. Fotbalu zůstal věrný po celý život. Byl nejen uznávaným brankářem, ale také nadšeným fotbalovým fanouškem.

Tehdejší Žižkov ho velmi ovlivnil, měl své hospůdky, v nichž účinkovali různí harmonikáři, zpěváci, ale také lidoví komici a baviči. Jedním takovým populárním komikem byl Václav Srb. Tohoto komika Vlasta sledoval téměř bez dechu. Byl jeho idolem. A tak neodolal, aby si občas nějaké herecké etudy nevyzkoušel. Jeho prvními diváky byli sportovci.

Bavil je mimickými parodiemi, ale i operou, kterou obdivoval. Sportovní klub byl tedy prvním jevištěm Vlasty Buriana. Začal vystupovat po hospodách, kde si na úspěch nemohl stěžovat.

A tak to začínal zkoušet i s divadlem, ale tato cesta byla těžká.

Objevil ho Hašler

Jednoho dne ho kontaktoval Karel Hašler, písničkář, který byl ředitelem kavárny Rokoko. Tam se stával Vlasta Burian čím dál populárnějším. Dál docházel hrát fotbal, ale nakonec dal přednost divadlu. Uvědomoval si, že má dar rozesmát lidi. Po válce v Praze vznikaly lidové kabarety a ty se staly jeho školou.

Mezi komiky kraloval Ferenc Futurista (†55) a Vlasta se stal jeho největším konkurentem. V této době měl mladý Burian krátký vztah s tanečnicí Annou Emílií Pírkovou (†52), z něhož se narodila dcera Emilka (†84).

V roce 1919 našel ale herec lásku na celý život – Ninu Červenkovou (†72), která nechyběla na žádném jeho představení, a ta se stala navždy jeho životní partnerkou.

Stal se senzací

Přišla chvíle, kdy účinkoval zároveň ve Švandově divadle na Smíchově, ve Stavovském divadle i v Národním. Objevení Vlasty Buriana na filmovém plátně bylo senzací. Pražáci, kteří znali komika z kabaretů, se hrnuli do kin. Burian se však filmu polekal, protože byl němý a jeho gagy závisely na zvukovém projevu. A na filmu mu také vadilo, že neměl přímý kontakt s divákem.

Tak až do nástupu zvukové éry další nabídky filmařů odmítal. Soustředil se na divadlo. Díky svému hereckému a komediálnímu umu a velké pracovitosti si mohl dovolit luxusní vilu v Dejvicích, u které nechyběl bazén a tenisový kurt. Roku 1925 si založil Divadlo Vlasty Buriana, kde hrál denně, častokrát i ve třech představeních. Vždy měl vyprodáno.

Vedle toho začal s příchodem zvukového filmu točit. Někdy až čtyři filmy ročně. Některé se natáčely ve dvou verzích – v české a v německé. S vypuknutím druhé světové války nastaly pro herce problémy. Vlasta byl totiž velmi populární nejen u nás, ale i v Německu. Se vznikem protektorátu byl vyhledáván okupanty, kteří ho obdivovali.

V roce 1942 obdržel dokonce národní cenu u příležitosti narozenin protektorátního prezidenta Emila Háchy. Dostal se mezi mlýnská kola.

Začal odmítat nabídky, Němci mu ale nedali pokoj a nabídky se dál hrnuly.

Lapen do pasti

A to se mu stalo osudným. Po válce dostal nálepku kolaboranta, třebaže bylo jeho divadlo, stejně jako všechna ostatní, Němci zavřeno. Burian se bránil, ale velmi mu uškodila výpověď Lídy Baarové (†86). Potopil ho také jeho přítel Jaroslav Marvan (†73), kterého přitom Burian zaměstnal ve svém divadle a prosazoval ho do rolí ve filmech.

Po odpykání tříměsíčního trestu přišel Vlasta nejen o divadlo, ale i o veškerý majetek. Z jeho vily udělali školku. Pět let nesměl vystupovat a musel zaplatit pokutu půl milionu korun. Uchýlil se do severních Čech k těžké manuální práci v dolech. Láska ke komedii ho ale neopustila, a tak začal hrát ilegálně. V roce 1950 se po několika žádostech mohl vrátit k vystupování.

Pětiletá pauza a tvrdá práce ho ale poznamenaly do konce života; stal se z něho sešlý stařík. Zdraví se podepsalo i na vystupování. V jeho estrádách chyběl život, Burian ale nemohl přestat hrát, musel si vydělat na živobytí.

V padesátých letech účinkoval ještě v několika filmech, z nichž nejvýznamnější a nejznámější je pohádka Byl jednou jeden král.

Konec velkého Mistra

Burian si ve filmu zahrál díky Janu Werichovi, který si herce prosadil. Údajně kvůli pocitu viny, během války totiž společně s Voskovcem Buriana kritizovali a nazývali ho zrádcem. O Burianovi bylo dobře známo, že těžko snášel na pódiu i před kamerou konkurenci. Výjimkou byl právě Jan Werich, kterého Burian uznával.

Byl jednou jeden král se tedy stala výjimečnou pohádkou, v níž se sešli dva králové českého vtipu Jan Werich a Vlasta Burian. Poslední filmovou rolí Buriana byl účetní Dušek z roku 1956 ze snímku Zaostřit, prosím! Svou divadelní kariéru Krále komiků zakončil v Karlínském divadle v roce 1962. Téhož roku umírá na plicní embolii. Jeho životní partnerka Nina zemřela o 9 týdnů později.

Vlasta Burian byl pochován na Vinohradském hřbitově. Když byl rehabilitován, byly jeho ostatky v roce 2002 přesunuty na Vyšehradský hřbitov.

Náhrobek byl později doplněn bronzovou bustou, kterou ale někdo ukradl.

. .

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...