Josef Bláha – Temperamentní proutník nešetřil kanadskými žertíky

Jeho život byl skvělý, až v posledních letech ho osud nešetřil. Umíral dlouho a těžce. I přesto mu do poslední chvíle nosila jeho žena do postele rum a pivo, které pil brčkem.

Do svých jedenácti let neuměl česky. Jeho rodnou zemí bylo Slovinsko, kam se přistěhoval jeho otec, stavební inženýr, za prací. Maminka byla jugoslávsko-italského původu. Říkala o sobě, že je posledním potomkem šlechtického rodu de Martellossiů, a ačkoliv jí to nikdo nevěřil, byla to prý pravda. O tři roky po Pepovi se narodil druhý syn Drugomir.

Také vás může zajímat ...

Josef dlouho a s hrůzou vzpomínal, jak chodili s bratrem několik kilometrů ze samoty přes les do školy v Novo Mesto a kolikrát viděli medvěda. V polovině 30. let otec přišel o práci a rozhodl se pro návrat do Československa. Josefovi bylo jedenáct a neuměl ani slovo česky. To chtěl jeho otec dohonit. Už po cestě vlakem do nové země mu proto udělal rychlokurz, kterým Josefa doslova týral.

Rodina se usídlila v Písku, kam začal chlapec chodit do školy, ale moc mu to nešlo. Bylo to hlavně kvůli češtině.

Začátky v Čechách proto nebyly jednoduché, malý Josef bojoval zvláště s hláskou „ř“.

Nechtěl být lékařem

Když se krátce nato Bláhovi přestěhovali do Prahy, objevil Josef kouzlo divadla. Navštěvoval i několik představení denně a začal také sám hrát v ochotnických divadlech. Doma oznámil, že se chce stát hercem, otec však trval na tom, aby si vybral nějaké „solidní“ povolání. Nejraději by syna viděl jako lékaře, tomu ovšem neodpovídal jeho prospěch.

Josef začal tedy chodit na dvouletou obchodní školu a po ní zkusil konzervatoř. Vzali ho okamžitě jako velký a nadějný talent. Přišla ovšem válka a Bláha musel studium přerušit. Hrozilo mu dokonce, že v rámci totálního nasazení bude muset nastoupit na práci do Německa. Díky známým jeho otce se tak nestalo, i přesto mladý Josef nemohl dál studovat a vystřídal několik zaměstnání.

Dělal pomocníka v lékárně, skládal brambory, pracoval jako pikolík v hotelu. Nevzdal se však snů o herectví a dál působil v ochotnických spolcích. Amatérsky hrála divadlo i jeho budoucí žena Bohumila. Potkali se v divadle a zamilovali se do sebe.

Čtyři roky spolu chodili a v roce 1949 se na Štědrý den vzali.

Bláha dal přednost své „kamarádce“ Budínové.

Své jižní geny nezapřel

Na to, jak žádal o ruku své vyvolené, herec vzpomínal s úsměvem: „Má žena pochází z malého města, kde se dbá na ženichovo požádání o ruku nevěsty. Když jsem tam přišel v obleku a s kravatou, byl jsem tak nervózní, že jsem skoro nemohl mluvit.

A při obědě, podávala se svíčková, jsem si z nervozity strčil knedlík místo do pusy do ucha.“ Manželům Bláhovým se postupně narodili dva synové – Pavel a Jiří.

Jak se ukázalo, jeho žena byla velmi oddanou manželkou, která mu dlouhá léta poskytovala nejen dokonalý servis, ale tolerovala mu i dlouholetou přítelkyni Vlastu Valentovou.“Jeho manželka by měla dostat zlatý metál,“ řekla o něm herečka a kolegyně Antonie Hegerlíková (†89). „Mimoděk sledoval každou sukni, pak ji seriózně ohodnotil.

Ženu a své dva syny ale velmi miloval, starší syn dělá dokonce osvětlovače ve vinohradském divadle.“ O jeho lásce k ženám svědčí i paměti jiné herečky, Jiřiny Švorcové (†83). Ta před svou smrtí prozradila, že ženatý Bláha měl v divadle románek dokonce i s mladičkou Ivou Janžurovou (78). A bylo to prý velmi vážné! Po válce měl znovu skládat zkoušky na konzervatoř, jenže je zmeškal.

Hrál potom rok u Ference Futuristy (†55), než přišla vytoužená konzervatoř. První angažmá získal v Hradci Králové a potom dostal nabídku do Vinohradského divadla. Této scéně už zůstal věrný celý život. Ve filmu se v tu dobu objevoval jen okrajově, zlom nastal až se seriálem Hříšní lidé města pražského.

Velmi ctil Ladislava Peška (†79), svého učitele, a dlouho jako jediný z hereckého ročníku odmítal vstoupit do KSČ.

Nakonec po mnoha urgencích povolil, ovšem kolegyně Jiřina Jirásková (†81) několikrát zmínila historku, kdy naoko zkroušený Bláha vysvětloval soudruhům, jak na rande ztratil rudou knížku.

Diváci všech generací si ho oblíbili třeba v seriálu Návštěvníci.

Přátelé na celý život

„Jednou přišel Pepík úplně zdrcený, že se mu stala strašná věc. Prý byl s holkou na výletě na Karlštejně a tam někde vytrousil legitimaci partaje. Říkali jsme mu, že je to strašný průšvih, a že ho vyhodí. Musel ze strany odejít. Po letech jsem se ho zeptala, kde má tu stranickou legitimaci.

Přiznal, že pochopitelně v nočním stolku.“ Ve vinohradském divadle objevil Josef Bláha spřízněnou duši, se kterou navázal celoživotní přátelství. Tím přítelem se stal Vlastimil Brodský (†81). Mnohokrát spolu hráli na jevišti a jejich souhra byla naprosto dokonalá, rozuměli si ale i jako lidé, a to hlavně díky stejnému smyslu pro humor.

Antonie Hegerlíková toto souznění duší popisovala: „Měli spolu zvláštní hru, před lidmi se pokaždé strašně hádali. Když si diváci po představení přišli do šatny pro podpisy, vždycky se tam strhla hádka, až lidé vyděšeně utekli.

A oni se tomu potom hrozně smáli, byli to skvělí recesisté.“ Během natáčení jednoho filmu se Josef Bláha, pověstný svými výbuchy vzteku a divokým temperamentem, pohádal s hercem Miroslavem Macháčkem (†68). Chtěl mu dát pěstí, kolega ale uhnul, Josef spadl ze svahu a žebro mu propíchlo plíci. Začal se dusit, takže ho odvezli do nemocnice. Přijel tam za ním Vlastimil Brodský.

Chvíli si povídali, pak Brodský vytáhl ze saka skládací metr a začal postupně Josefa přeměřovat. On se ho ptal, co to dělá. Odpověď jeho kamaráda zněla: „Musím ti změřit míru na rakev.“ Vždy uměl rozdávat dobrou náladu a byl oblíbený nejen u diváků, ale i u svých kolegů.

A hlavně u žen.

Po mamince měl v sobě i kousek šlechtice.

S láskou se nikdy netajil

S dlouholetým mimomanželským vztahem s mladší ženou se ani nijak netajil. Doma oznámil, že jede s přítelkyní k moři, žena mu připravila věci a on pak jen z Jugoslávie poslal vzkaz, jak dojeli a v jakém penzionu bydlí. Obě osudové ženy s hercem prožívaly i posledních tvrdých pět let jeho života.

V pozdějším věku se stupňovaly jeho zdravotní problémy, trpěl zažívacími potížemi a stále více zaháněl své neduhy alkoholem. Když onemocněl rakovinou, dlouho to nikdo nevěděl. V posledních stadiích už nemohl jíst, jen pil a pivo mu manželka musela dávat brčkem. To už se kontaktům s lidmi a kolegy vyhýbal. V prosinci 1994 Bláha náhle ochrnul na polovinu těla a musel do nemocnice.

„Tam jsme mu ještě s maminou nosili lahvičky rumu.

Krátce potom, na svatého Mikuláše, zemřel,“ vzpomínal jeden z jeho synů.

.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...