Odolávat ženám dokázal Jiří Adamíra až tehdy, když potkal osudovou lásku!

Kvůli druhé manželce se několikrát veřejně popral se svým kolegou!

Na Jiřího Adamíru (+67) vzpomínáme díky jeho rolím jako na okouzlujícího muže vybraného chování. Své kouzlo dokázal uplatnit i v osobním životě, často k lítosti stávajících partnerek.

Herec Jiří Adamíra (+67) byl známý jako charismatický džentlmen uhlazeného chování, s podmanivým hlasem. Na jeho smyslu spravedlnost opravdu něco bylo, vůči bezpráví byl prý citlivý už od raného dětství. Jeho sestra v rozhovoru líčila, jak byl s babičkou jako malý kluk v loutkovém divadle a v pohádce se tam odehrálo nějaké bezpráví.

Malý Jirka se na to nemohl dívat a tak se raději schoval pod sedadlo.

Také vás může zajímat ...

Sestra rovněž zmínila, jak o ni Jiří pečoval, když byla jako dítě nemocná s nohama.

Kouzo osobnosti mu vydrželo celý život.

Školami procházel s problémy

Co se učení týkalo, nebyla to žádná sláva. Nejprve Jiří nastoupil na gymnázium, ale odtamtud ho vyhodili kvůli němčině, kterou se na protest proti okupaci odmítal učit. Přestoupil na elektrotechnickou průmyslovku, kde ho to ovšem vůbec nebavilo.

I tam měl různé průšvihy, třeba když šel místo vyučování školy na rande, což maminka bohužel zjistila – k jeho smůle se totiž na něho zrovna přišla do školy zeptat. Nakonec na průmyslovce odmaturoval, musel ale slíbit profesorům, že se tím nikdy nebude živit, což dodržel.

K umění měl Jiří vztah už od mládí, v šestnácti letech mu dokonce v novinách České slovo otiskli romantickou povídku, za kterou dostal honorář. Ještě za války se Jiří pokoušel hrát s kamarádem divadlo. „Já však byl mnohem pasívnější,“ přiznal. „Jednoho dne mi přítel oznámil, že nás přihlásil na zkoušky do divadla. Shodou okolností mě vzali, jeho ne.

Stal se obchodníkem.“ Prožil si krátká angažmá v Divadle mladých pionýrů a pak přešel do zlínského Divadla pracujících – tehdy se ale Zlín jmenoval Gottwaldov. Tam se i oženil, ale manželství nevydrželo.

Své „ano“ pak řekl ještě jednou.

Josefu Langmilerovi přebral partnerku.

Nedokázal odmítat ctitelky

S druhou životní partnerkou prožil celkem dramatické začátky, protože herečku Ljubu Benešovou (92) přebral svému kolegovi Josefu Langmilerovi (+83). A protože oba pánové byli celkem horkokrevní, dokázali se kvůli Ljubě i několikrát veřejně poprat! Druhá hercova žena o svém manželovi řekla: „Byl milý a pozorný a dovedl dělat psí kusy, aby vás získal.

To tedy dělal, protože jsem se napřed přece jenom trošku bránila. Měl sexy hlas, dobře se pohyboval. Ten půvab tady byl a faktem je, že jsem neodolala a zabrala jsem.“ S Ljubou pak Jiří prožil jak své angažmá v Ostravě, tak později v pražském Realistickém divadle. Měli spolu syna Marka (56), který se stal uznávaným lékařem. Ani toto manželství ale netrvalo napořád.

Na vině bylo hlavně to, že Jiří nedokázal říct „ne“ svým mnoha ctitelkám. Ljuba nebyla z těch, kdo by na situaci reagoval rázně a křikem, takže se rozešli v klidu a dokonce spolu dál hráli na jednom jevišti. A pak přišlo natáčení jedné televizní inscenace.

Jmenovala se První radosti a osudově ovlivnila životy hned dvou lidí – Jiřího a herečky Hany Maciuchové (72).

Jiřího syn podobu s otcem nezapře.

Láska až do smrti

Oboustranně se jednalo o lásku na první pohled. Věkový rozdíl téměř dvaceti let nehrál roli. Dvojice záhy zjistila, že kromě citů je spojuje i harmonie charakterů a duchovní souznění. Hana si sice nedovedla představit, že by rozvedla rodinu, ale stalo se tak, i když Jiřího manželství by dopadlo stejně tak jako tak.

„Rok jsme se scházeli a rozcházeli, zásadně a několikrát, a přesto jsme spolu museli být. Někdy si říkám, že člověk hledá lásku a ani neví, jak marná je jeho snaha. A pak někoho potkáte a přes všechny problémy s ním jste,“ konstatovala herečka, která s Jiřím osudově propojila svůj život až do jeho smrti v roce 1993.

V poslední dlouhé etapě života tak legendární herec prožil vztah jako z toho nejkrásnějšího románu a po boku Hany už na žádnou nevěru neměl ani pomyšlení!

Jako policejní rada Korejs.

S Vinklářem koupili každý jednu botu pro smutnou kolegyni!

Na to, jak hezky se uměl Jiří chovat k ženám, kdysi vzpomínal jeho herecký kolega z divadla, Josef Vinklář (+76). Chodili spolu například krást růže do zahrádky básníka Jaroslava Seiferta (+84), aby potěšili jednu kolegyni. A když jiná kolegyně měla osobní trápení a chodila s uplakanýma očima, Jiří navrhl, aby jí udělali radost tím, že jí koupí boty.

Každý z nich pak zabalil do krabice jen jednu botu.

„Ona pak rozbalila jednu krabici a nechápala, až když rozbalila tu druhou, rozplakala se, ale radostí,“ líčil Josef Vinklář.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...