Petr Janda – Mohl být skvělým houslistou, ale on mlátil do kytary

Nevypadá zrovna jako princ z pohádky, ženy na něj přesto letí. Proč? Protože je to věhlasný rocker, kterého zná celá republika.

Také vás může zajímat ...

Vzpomíná, že jeho prvním setkáním s hudbou bylo, když mu maminka zpívala. „Na to si tak nějak matně pamatuju – ale možná, že to znám jenom z vyprávění, nevím…“ uvažuje Petr Janda. V dětství to neměl jednoduché, neboť na svět přišel ve složité době.

„Narodil jsem se ve dvaačtyřicátém, a když jsem šel do první třídy, byl tu únorový převrat,“ líčí. „Tatínka po takzvaném Vítězném únoru zavřeli, pro nás děti byl na brigádě a vrátil se pěkně zhuntovanej. Moje dětská dušička si říkala: To byl asi opravdu na brigádě, asi se tam hodně nadřel… Nevnímal jsem a nechápal ty věci okolo.“

Kluk z Grébovky

Tatínek přišel o zaměstnání, pracoval nakonec v Kladně, a jako by byl jedním z hlavních hrdinů filmu Skřivánci na niti: vzdělaný člověk donucený těžce pracovat, i když neuměl ani zatlouct hřebík. „Jsem vinohradský kluk, moje teritorium byla Grébovka, rybníček, skalky… Protože jsem nebyl katolík, patřil jsem do církve československé, nechodil jsem ve škole na náboženství a měl vždycky hodinu volna.

To jsme pokaždé běželi do Grébovky a tam se vyblbli…“ vzpomíná rocker na dávné, bezstarostné chvíle. V hudebním pokoji trůnilo klavírní křídlo. „Nějaký hudební talent jsem zřejmě zdědil po rodičích, i když oni nebyli žádní profesionálové.

Matka hrála na piano, otec na housle – dokonce si doma dělali takové soukromé koncerty,“ vypráví frontman skupiny Olympic.

Hudba ho tudíž provázela odmala, měli gramofon, otec ho brával na houslové koncerty. V devíti letech začal synka na housle učit, časem pak do rodiny docházel houslový virtuos, vyučovací hodina trvala dvě hodiny.

Když učitel nepřišel…

Z Petra se pozvolna stával vynikající mladičký houslista, ale mělo to háček. „Jakmile vyučující někdy nepřišel, měl jsem strašnou radost,“ přiznává. Když hrával o nedělních odpoledních ve Vojanových sadech s lázeňským orchestrem předehry k operetám, to mu bylo patnáct, uvědomil si závažnou věc.

„Pro mě bylo docela komplikované urovnat si v hlavě, co vlastně chci. Věděl jsem, že muziku chci dělat, ale zjistil jsem, že housle mě plně neuspokojují,“ říká. Když v sedmnácti tatínkovi oznámil, že s houslemi končí, otec to nesl statečně, ale byl smutný.

Kytarový samouk

Ve čtrnácti letech držel prvně v rukou kytaru. Byla to její vina, že na košířské jedenáctiletce opakoval ročník. „Nebyl jsem moc vzorný žák, byl jsem už hodně zaneprázdněn rock-and-rollem,“ vysvětluje. Někdy v šestnácti spatřil v jedné z hospod výrostka, jak mlátí do kytary a hrozně u toho řve.

Všichni říkali: „Hele, ten umí rokenrol.“ Mladého Petra Jandu to zaujalo a rozhodl se přijít tomuto hlučnému hudebnímu stylu na kloub. „Mimochodem, na kytaru mě nikdo neučil, a protože jsem ty potřebné hmaty neznal, sám jsem si je vyhledával. A to bylo něco úžasného!

Fungoval ve mně takový objevitelský fenomén: když se mi povedl nějaký akord, byl jsem z toho úplně hotovej,“ vzpomíná muzikant. V roce 1959 hrál v kapele Sputnici, od roku 1963 působí ve skupině Olympic, která se původně jmenovala Karkulka. Petr Janda bezesporu patří mezi zakladatele české rockové hudby, debutové album Želva je považováno za jedno z přelomových alb českého bigbeatu.

Býval proutník a s tímto označením souhlasí.

Od rockera se ostatně ani nic jiného nečeká.

Manžel
na baterky

„Měl jsem taková tři manželská období,“ říká. „To první bych pojmenoval manžel na baterky. Doma jsem byl minimálně, v té době jsem odehrával dvě stě padesát koncertů za rok.“ Vztah skončil smutně, žena Jana (†45) zemřela na rakovinu, zbyly po ní děti Marta (46), pozdější zpěvačka, a Petr (†35), který rovněž předčasně zemřel.

„Druhé manželství bylo krátké, od začátku nám to nešlo,“ tvrdí o svazku s Martinou Jandovou (51), s níž má Elišku (27). „A třetí manželství je nádhera,“ jásá rocker. Před patnácti lety se oženil s o čtyřicet let mladší Alicí (38), která mu porodila Anežku (11) a Rozárku (8). Říká, že mají hezký vztah a senzační děti.

Tentokrát prý i děti dokázal nakrmit, vzít na procházku, převléknout, vykoupat.

A samozřejmě, že do muzikantského důchodu neodešel a ani se nechystá.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

...