Ve velkém těle skrývala stejně velké srdce

Vulgární výrazy používala jen výjimečně. Jen když jí bylo těžko u srdce. Radši nadávala, než by začala brečet.

Říkalo se, že nehraje. Že je opravdová. V divadle, před kamerou, ale i v životě. Málokterá z hereček působila „v práci“ tak přirozeně jako ona. I proto měli lidi Helenu Růžičkovou rádi.

Také vás může zajímat ...

Narodila se jako Helena Málková vysloužilému válečnému veteránovi a jeho srbské manželce. V rodině se dlouho tradovalo, že její otec měl dohodu s jistým domorodým šamanem. Když mu poslal datum a čas narození dcerky, vrátilo se mu po čase psaní s jednoduchým vzkazem. Bude z ní velká umělkyně.

Vždyť ta holka vůbec nepřibírá!

Ono se to takhle na dálku hezky věští, jenže Málkovi měli spoustu práce s tím, aby svou neduživou dcerku vůbec udrželi při životě. Malá Helenka totiž trpěla zvláštní poruchou příjmu potravy. A přes všechnu snahu všech zúčastněných nedokázala přibírat tolik jako ostatní zdravé děti.

Před tloušťkou jí zachránil balet

Když pak konečně jistý pan doktor přišel divné chorobě na kloub, nadšení rodiče začali dcerku zahrnovat jídlem natolik, že hrozilo, že z ní vytvoří živou kuličku. Na tom, že se tak už v dětství nestalo, může Helenin koníček. Od tří let totiž chodila na hodiny baletu.

Ve čtyřech hrála v Babičce a baletila v Národním

Když jí byly čtyři, začalo dostávat šamanovo poselství jasnější kontury. Malá Helenka tenkrát vstoupila do světa filmu. Stala se jedním z mnoha Kudrnových dětí v černobílém filmovém provedení románu Boženy Němcové Babička. A současně se objevila jako tanečnice na prknech nejslavnějších. V Národním divadle.

Vůdkyně pouliční party

Jenže pod slupkou éterické dívenky plující prostorem na baletních špičkách se skrývalo stvoření, pro které má čeština roztomilý název. Sígr. Jako by nebylo dost na tom, že už jako malá hulila jako tovární komín.

Jako slečna školou povinná se stala nepostradatelnou členkou klučičí party. Holkou, která vedla svůj tým k vítězství i v těch nejostřejších pouličních bitvách.

Utíkala za cirkusem

A když už jí připadalo, že je život tak trochu nuda, sebrala se a utekla z domova. Po prvním zděšení už rodiče dobře věděli, kde mají svou dceru hledat.

Stačilo si zjistit, kde nejblíž Karlovu náměstí v Praze, kde Málkovi bydleli, zrovna rozbil šapitó nějaký cirkus. Život světských přitahoval malou Helenku spolehlivěji než magnet. Jednou si pro ni takhle rodiče museli zajet až do Poděbrad.

Před očima vyděšené jeptišky tančila kankán

Kde jinde by měli postavit akční slečnu do latě než v církevní škole, kam Málkovi Helenku poslali… Přiznejme si, nebylo to dobré řešení. Vyučující jeptišce naskočilo několik nových vrásek poté, co při příchodu do třídy zastihla svěřenkyni, jak na stole předvádí spolužákům, jak se tančí kankán.

Prý měla přitom sukni až po kolena. Doma pak stížnost pedagožky ještě doplnila. „Tu sukni, maminko, jsem měla až nad kolena.“ A dostala facku.

Zůstala „jen“ zubní laborantkou

Schopnost předvádět se měla prostě v genech. Jediné místo, kde to nechtěli pochopit, bylo na přijímacích zkouškách na vysněnou DAMU. Vystudovanou zubní laborantku Helenu Málkovou nakonec opakovaně páni profesoři do svých ročníků nepustili. U výroby zubních protéz ale stejně dlouho nezůstala. Čekala ji další škola. Škola života.

Seznámila je Bohdalka

Do ní vstoupila už jako vdaná žena. S hercem Jiřím Růžičkou (1932-2003), kterého poznala právě při zkouškách na DAMU. Na začátku jí jenom nahazoval repliky v rámci předepsaného dialogu.

Když ale do děje vstoupila coby dohazovačka Jiřina Bohdalová (*1931) a tyhle dva oficiálně seznámila, byla z toho láska na celý život. Netrvalo dlouho a na cestě byl syn Jiří Růžička ml. (1956-1999).

Vojákům vyhlásila válku

Do role manželky, matky, prostě základního kamene fungující rodiny, se Helena Růžičková vžila okamžitě. Hned na začátku ji osud postavil před těžkou zkoušku. Po jejím čerstvě dostudovaném choti totiž zatoužila armáda. Na mladou paní Růžičkovou ale byli vojáci krátcí.

Můj muž nemá na vojnu čas!

Nečekala tenkrát, až dorazí povolávací rozkaz, a vyrazila na vojenskou správu. Prý se hlásí do služby místo svého muže. On prý teď nemá na plnění vlasteneckých povinností čas.

Jako čerstvý absolvent musí zapracovat na kariéře, aby měl z čeho uživit svou rodinu. A aby se tabulkové počty naplnily, půjde na vojnu místo něho. A se vztyčenou hlavou zase odkráčela do civilu. Nakonec dali radši vojáci Růžičkovým pokoj.

Pro ostré slovo nešla daleko

Prořízlou pusu měla odjakživa. Snad každý, kdo se s ní někdy později ocitl na place, vzpomíná na její vyřídilku. Pro ostré slovo nikdy nešla daleko. Když o ní říkali, že dokáže být vulgární, hájila se. Hrubé výrazy prý používá jen v sebeobraně. Když má na krajíčku. „Je to lepší, než kdybych začala brečet.“

Choreografkou v Mladé Boleslavi

Roli pouhé manželky, ženy v domácnosti, Helena nevydržela hrát dlouho. Pouhé doprovázení muže na jeho divadelních štacích, to nebylo nic pro ni. Když byl v angažmá v divadle v Mladé Boleslavi, využila jeho žena svou dlouholetou taneční průpravu a stala se choreografkou.

V Příbrami slezla z provazů

Když v Příbrami potřebovali technika, vyrazila nahoru, nad provazy. A odtamtud kecala při zkouškách hercům do práce tak dlouho, až jí řekli, ať už konečně sleze dolů a předvede, co umí. Udělala to a z jeviště až do konce života neslezla.

Jedinečná Heduš Homolková

Přesněji řečeno, svůj vysněný životní prostor našla před kamerou. Nejvíce jí vždycky seděly komedie. Hned dvakrát si zahrála pacientku psychiatrické léčebny – ve veselohrách Pane, vy jste vdova! a Dívka na koštěti.

Jako Heduš Homolková názorně ukázala, jak držet pod pantoflem manžela i děti. Mladší generace si zase mohla vzít příklad z její Škopkové z minisérie Slunce, seno…

Droběna nakonec prince nesbalila

Dětské diváky dokázala rozesmát jako poněkud monstrózní nápadnice Droběna v pohádce Tři oříšky pro Popelku a vyděsit jako naprosto dokonalá čarodějnice ve filmu O princezně Jasněnce a létajícím ševci. V pohádce Honza málem králem si zahrála trhovkyni, ve slavném seriálu Arabela zase televizní hlasatelku.

Na tragickej život jsem já pes!

Dospělé uměla spolehlivě rozplakat coby kuchařka Anna Urbanová v úžasně lidském seriálu Vlak dětství a naděje. Tam její postava říká souvětí, které se časem stalo jejím životním mottem. „Nic ty se neboj! Na tragickej život jsem já pes.“

Nechtěla skončit na světě sama

Na sklonku života si na slavnou repliku mnohokrát vzpomněla. Třeba, když se loučila se svým synem Jiřím, který odešel ve věku 43 let. Jeho otec ho přežil o čtyři a půl roku. Tolik se toho okamžiku bála, nechtěla skončit na světě sama. A to ve chvíli, kdy už několik měsíců bojovala s rakovinou.

Říkala, že náhoda neexistuje

Svou poslední roli vdovy hrála už pouhé čtyři měsíce. Zemřela 4. ledna 2004. Sečtete-li čísla v datu jejího úmrtí, dostanete dvojku. Stejné numero, které vznikne součtem čísel 13. 6. 1936.

Tehdy se Helena narodila. „Náhoda neexistuje, všechno, co se na světě děje, má nějaký důvod,“ řekla by určitě v té souvislosti Helena Růžičková. Velká žena s ještě větším srdcem.

Typická Helena

  • Ráda se pletla do práce režisérům. Do komedie Slunce, seno, jahody si prosadila jak manžela Škopka (Stanislav Tříska), tak psa Pinďu (její pes Fredy).
  • Se souhlasem rodičů kouřila už od svých sedmi let. Nepřestala, ani když jí diagnostikovali rakovinu. Naopak, těsně před smrtí v nemocnici málem uhořela, když usnula se zapálenou cigaretou.
  • Kvůli své váze si nechala vyrobit auto se zpevněným podvozkem. Když jela někam sama, zatěžovala druhou půlku vozu cihlami, aby se nepřevrátila.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Staré dobré časy

V pestré nabídce měsíčníku STARÉ DOBRÉ ČASY čtenáři najdou vzrušující příběhy ze soukromí českých i zahraničních hereckých a pěveckých legend nedávné minulosti.

Komentáře

...