Z natáčení odvezli Vladimíra Menšíka ve svěrací kazajce a pak ho věznili v blázinci!

„Dobrý komik dokáže lidi rozesmát. Velký komik dokáže lidi rozesmát i rozplakat.“

Herec a bavič Vladimír Menšík (+58) patřil k nezapomenutelným postavám české umělecké scény 20. století. A měl i něco navíc: drtivá většina diváků ho skutečně milovala!

Dokázal pobavit už svým narozením, i když to bylo až zpětně. Dlouhá léta se o tomto legendárním umělci totiž tvrdilo, že se narodil v roce 1924. Nebyla to pravda. Skutečným datem jeho narození byl 9. říjen 1929. Jak k těmto zmatkům došlo? Po ztrátě občanského průkazu si Menšík šel pořídit nový a při vyplňování dokumentů napsala úřednice devítku tak, že vypadala jako čtyřka.

A herec z ní skutečně čtyřku udělal. Důvod, který vysvětloval kamarádům, byl jednoduchý: chtěl jít dříve do důchodu. Pět let by se hodilo.

Bohužel to ale nestihl, zemřel, když mu bylo 58 let.

Také vás může zajímat ...
Obsadit do filmu Vladimíra bylo vždy zárukou úspěchu!

Alkohol ho připravil i o Wericha!

Rok narození ostatně není jediným údajem, který nesedí. My skvělého vypravěče a vynikajícího herce známe jako Vladimíra. Ve skutečnosti se ale jmenoval Vladislav. Narodil se v Ivančicích na Moravě, kde má dodnes po zásluze své muzeum. Tatínek by strojař a jeho přáním bylo, aby v této profesi pokračoval i syn. Vladimír mu vyšel vstříc.

Šel studovat strojní průmyslovku, i když se tam necítil šťastný. Poté nastoupil do Brněnských strojíren. Nevzdal se ale své touhy po divadle – ochotnické vystupování už měl za sebou. Pokusil se dostat na brněnskou JAMU. Napodruhé se mu to podařilo. Ve Vesnickém divadle, kam nastoupil, ho objevil E.F.Burian (+55) a Vladimír tak začal dobývat Prahu.

Velkou šancí pak byla možnost zahrát si s Janem Werichem (+75). Tu ovšem Menšík propásl a viník byl už tehdy jednoznačný: alkohol. Kvůli němu herec propásl zkoušku na Těžkou Barboru. Další šanci už nedostal. Místo toho začal hodně hrát ve filmech, nejprve malé role, těch ale hodně rychle přibývalo. Nakonec se musel rozhodnout mezi filmem a divadlem, obojí najednou se zvládat nedalo.

Vybral si film. Jedním z motivů tohoto rozhodnutí byla i jeho celoživotní nemoc: astma.

Ve volném filmařském prostředí se mu přece jen dýchalo lépe než na zaprášených prknech, co znamenají svět.

Nechyběl ani v populární Arabele.

Všichni to o něm věděli

Těžko říct, jak by se Vladimír Menšík choval, kdyby se neocitl ve spárech velkoměsta a nemusel čelit jejich pokušení. Bohémský život se přece jen hůře prosazuje v prostředí, kde znáte všechny své sousedy než v anonymní Praze. Pokud už předtím míval problémy s pitím, tady propukly naplno.

Všichni to o něm věděli, a když se poprvé dobrovolně dostavil na léčení u pověstného Apolináře, tamní sestra mu řekla, že na něho už čekají nejméně pět let. Sám Menšík si dlouho nepřipouštěl, že alkohol nezvládá. Definitivně mu to došlo, až když mu to do očí vpálil divák při jednom představení. A diváků, těch si Vladimír vážil nade všechno. Léčbu sice nedokončil, ale částečně mu pomohla.

Po čase stejně následovala recidiva, i když v jednom případě za to herec nemohl: alkohol obsahovaly drahé léky na astma, které dostal z ciziny. Během svého života si prožil po této stránce opravdové peklo. Budiž podotknuto, že své zkušenosti zúročil i před kamerou, ať už v legendárních televizních hrách Ikarův pád a Tažní ptáci nebo na sklonku života ve filmu Dobří holubi se vracejí.

Menšík tam nikde „nehraje“, takhle to doopravdy prožíval.

Říká se, že v posledních fázích své závislosti už Vladimír nedokázal ani rozeznávat barvy.

Vážnou roli si zahrál v televizním filmu Zlatí úhoři.

Staral se o maminku i o děti

Vladimír Menšík byl nejen skvělým hercem a vypravěčem, ale i dobrým člověkem. Všechny své děti podporoval až do doby, než byly dospělé. Staral se i o maminku, která bydlela v Brně a pravidelně ji navštěvoval. Nerozhazoval za hlouposti, nepotrpěl si na okázalost a pokud už si koupil třeba drahé oblečení, důvod byl jediný: aby vypadal reprezentativně před diváky.

Ego si tenhle génius krmit nepotřeboval. Ženatý byl celkem dvakrát. Nejprve si vzal kamarádku z dětství, se kterou měl dvě děti. Jeho rozjíždějící se kariéra ale vztah nabourala. K rozvodu se nedostavil z prostého důvodu: domníval se totiž, že ono předvolání je jen nepodařeným vtípkem. Další dvě děti měl s druhou manželkou Olgou. Jedním z nich byla právě dcera Martina (52).

Ta jako jediná zdědila otcovy herecké geny. Viděli jsme ji v několika filmech a seriálech a je také skvělou dabérkou.

Pamětníci vzpomínají, že když Martina měla své první představení v oblastním kolínském divadle, Vladimír seděl v lóži a dojetím plakal.

Syn nezapře podobu.

Z Brna už se nevrátil

Vleklé zdravotní obtíže měly dramatické vyvrcholení v roce 1983, když natáčel televizní film Tažní ptáci. Tehdy se zamkl na toaletě a odmítal dál spolupracovat. Doktoři si bohužel tehdy počínali dost nešetrně: odvezli Vladimíra ve svěrací kazajce a zavřeli ho na psychiatrické oddělení mezi drogově závislé pacienty. Vzali mu dokonce i jeho léky na astma.

Na tomto uzavřeném úseku strávil deset dnů a ven se dostal jen díky dobré kamarádce. Smrt si pak pro tohoto velkého člověka, schopného nepodbízivě bavit i ztvárnit vážné role, přišla dříve, než by si kdo přál. Tehdy odjel za maminkou do Brna, aby jí popřál k narozeninám. V přímém televizním přenosu tam měl i vystoupit v zábavné estrádě. Toho už ale nebyl schopen a diváci se ho nedočkali.

Přesto se i ve své nepřítomnosti dočkal obrovského potlesku vestoje. Na pořad se nedíval, v tu dobu spal, ale po probuzení se o tom dozvěděl a potěšilo ho to. Druhý den byla poslední květnová neděle roku 1988. Ráno lékaři rozhodli o jeho převozu do nemocnice. Tam téhož dne zemřel.

Jeho ztráta byla tak veliká, že ještě dnes, téměř třicet let po Vladimírově smrti, se nenašel mezi jeho kolegy nikdo, kdo by ho alespoň vzdáleně dokázal nahradit!

Werich mu druhou šanci nedal.

Nechtěného pořadu se zbavil tak, že přišel opilý!

Oblíbeného herce milovali i političtí funkcionáři. On sám vstoupil v padesátých letech do strany, ale politicky se nijak neangažoval a po deseti letech byl pro pasivitu vyloučen. Nepodepsal se pod nechvalně proslulou Antichartu. Udělal to jednoduše: prostě onemocněl.

A když mu do pořadu Křeslo pro hosta, tehdejší socialistické talk show, ve kterém nejprve s chutí zpovídal opravdové osobnosti, začali vodit i politické agitátory, vyřešil to také po svém.

Během jednoho natáčení se opil tak, že mu pořad sebrali.

Herecké žezlo převzala dcera.
Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj čas na kafíčko

Ve čtvrtek vycházející Můj čas na kafíčko odhaluje strhující životní story slavných hvězd, jejich lásky, prohry, vítězství, spalující vášně, bolestné rozchody, i usmíření a osudové vzestupy i pády těch největších českých i světových legend. To vše a mnohem více najdete v časopise Můj čas na kafíčko.

Komentáře

...