Zdeněk Řehoř – Tichý, zakřiknutý a nenápadný

Hrál v mnoha pohádkách

Byl dvakrát ženatý, nejvíc však miloval tu, kterou si nikdy nevzal: Jiřinu Švorcovou.

Nenápadný, tichý, trochu záhadný. A nesmírně talentovaný herec, jako stvořený pro role ukřivděných, zakřiknutých, ušlápnutých hubených chlapíků. Ostatně pocit křivdy ho pronásledoval i v životě. „Asi v padesáti případech jsem dělal zkoušky na různé filmy a ani jednou jsem neuspěl,“ konstatoval trpce.

Také vás může zajímat ...

„Na Barrandově jsem vedený jen v kategorii úředníků, případně farářů.

Vždy hraji takové zakřiknuté lidi, kteří sem tam něco špitnou. Proto si nemyslím, že bych přinesl filmu něco objevného,“ svěřil se Zdeněk Řehoř s neskrývaným smutkem. Představitel ustrašených mužíků vystudoval v rodném Jičíně učitelský ústav a patrně by zde nastoupil coby pan učitel do obecné školy.

Smrt tatínka, živnostníka prodávajícího galanterii, změnila rodině život.

Prostě neodolatelný

Čerstvě plnoletý Zdeněk se s maminkou přestěhoval do Prahy. Učitelství pustil z hlavy. Nejdřív si přivydělával jako kamelot, poté ho zlákalo Divadlo E. F. Buriana, kam nastoupil jako statista toužící stát se skutečným hercem. Jeho štěstím bylo, že hrál na housle a dobře zpíval, to mu v začátcích kariéry pomáhalo. Během války hrál pro děti a mládež.

Kolegové ho měli rádi, byl tichý, skromný, vyhýbal se konfliktům.

Doma měl přesto problémy, matka mu vyčítala, že se vzdal práce ctihodného pana učitele a dal se ke komediantům.

Odmítla mladíka finančně podporovat. Kamarádi z divadla se na něj skládali, vybírali pro něj peníze, aby netrpěl hladem. Nějakou dobu po válce jezdil s kočovným divadlem, poté na čtyřiačtyřicet let zakotvil v Divadle na Vinohradech.

Trvale se vepsal do naší paměti ve filmech a seriálech, nezapomenutelný byl jako roztržitý tatínek milující svoje želvičky v Takové normální rodince, i jako hajný z Krkonošských pohádek.

Jeho komediální talent se naplno projevil třeba i ve filmu Jak utopit doktora Mráčka, kde byl coby vodník Alois Vodička, ponižovaný a šikanovaný bohatými příbuznými, prostě neodolatelný. Bravurně přitom zahrál i tragické postavy, vzpomeňme na jeho alkoholika ve snímku Dobří holubi se vracejí.

Milenka

Nikoho si nepustil k tělu. Kolegové ho vlastně příliš neznali, neumožnil jim to. Vědělo se, že je vášnivý filatelista a chalupář. Ač zrovna nevypadal jako lamač dívčích srdcí, kupodivu jím byl. Snad to byla ta dojemná bezbrannost v očích, která na ženy účinkovala. Oženil se dvakrát.

S první manželkou, o 14 let mladší herečkou Věrou Krpálkovou, žil jen dva roky, snad i proto, že zatímco působil v Praze, Věra dostala místo v Gottwaldově, a tak se nevídali.

Podruhé se oženil koncem padesátých let. Vlastní děti neměl, s druhou ženou adoptovali dceru Žandu, o kterou se svědomitě staral. Častokrát ji bral s sebou do divadla. Jeho druhá žena naopak na jeho představení v divadle nikdy nebyla. Zeptáme-li se proč, odpověď nás překvapí.

Řehořova paní možná tušila či přímo věděla, že její tichý a nenápadný manžel má v práci milenku.

Nikdy jí neodpustil

Stalo se to při práci na hře Neznámá hvězda. Dva kolegové z divadla, Jiřina Švorcová (†83) a Zdeněk Řehoř, se do sebe zamilovali. „Byla to nádherná láska, a dokonce jsem se k ní tenkrát přiznala i svému manželovi Jindrovi,“ vzpomínala na románek Jiřina Švorcová. „Řekla jsem mu, že se chci rozvést, protože mám ráda jiného. Byl to jeden z nejstrašnějších momentů, který jsem prožila.

On se ale zachoval velice moudře.

Nechal mě, aby to odeznělo.“ A ono to odeznělo, ovšem jen z Jiřininy strany.

Zdeněk ji miloval stále, s odmítnutím se nikdy nesmířil. A což teprve, když se Švorcová nakonec skutečně rozvedla – kvůli Jiřímu Valovi (†76), pro něhož vzplála při natáčení Krále Šumavy! „Zdeněk mi to nikdy neodpustil. Z jeho strany to bylo velice vážné, chtěl si mě vzít,“ připustila herečka.

Zavržený Řehoř to nesl těžce.Když s kolegyní, do níž byl patrně do konce života nešťastně zamilovaný, musel hrát, bylo na něm znát napětí. Jiřina ho odmítla jak v Ženě za pultem, kde představoval zástupce vedoucího samoobsluhy, tak bohužel i v životě. A on ji začal nenávidět.

Zemřel v 74 letech.

Časopis, který by vás mohl zajímat

Můj kousek štěstí

Každé pondělí se můžete potěšit novým vydáním časopisu MŮJ KOUSEK ŠTĚSTÍ. Najdete v něm aktuální zprávy ze společnosti, přitažlivé příběhy známých českých osobností, dechberoucí zážitky ze života čtenářů, spousty výherních křížovek a samozřejmě nechybí ani různé rady pro zdraví, krásu, zajímavé recepty a tipy pro volný čas.

Komentáře

reklama