Lásku často hledáme na špatném místě. U druhého, místo v sobě. V partnerství pak tolerujeme právě takové vztahy, jaké máme samy k sobě. Umíte chlapovi nastavit hranici? A poznáte, když ji překročí?
Všichni známe okouzlující začátky, kolébání na růžovém obláčku zamilovanosti. Na druhém dlouho nepozorujeme žádné charakterové defekty, a pokud přece, přehlížíme je, protože ho milujeme.
Říkáme tomu bezpodmínečná láska – druhého přijímat bez podmínek, i s chybami. Časem se tento přístup začne měnit. Růžový opar se vytrácí, hádky jsou pak častější. A nastává bod zlomu.
Nebuďte závislá na štěstí zvenčí
Důležité je, kde každý z partnerů nalézá své štěstí a naplnění. Někdo ho hledá venku a říká: „Šťastná budu, teprve až ten druhý udělá tohle… Nebo až mi vyjde nové bydlení, práce...“
Kdykoli vkládáte důvod štěstí do někoho nebo něčeho vnějšího, stáváte se na tom závislou, v druhém vytváříte napětí a v sobě vlastní neštěstí. Protože nikdy to není vnější okolnost či partner, co vás může udělat šťastnou. Je to pouze váš úkol.
Ráda musíte mít v prvé řadě sama sebe.
Skoky ze vztahu do vztahu
Jestliže žádáte po druhém, aby vás udělal šťastnou, žijete v režimu očekávání. Nenaplňování vašeho očekávání pak zvyšuje váš hněv, což vytváří argumenty proti partnerovi, proč je špatný.
Proto některé ženy skáčou ze vztahu do vztahu, neboť štěstí neumí nalézt v sobě a doufají, že je spasí někdo jiný. Pokud nevnímáte štěstí v denních maličkostech, pak ani hromadu lásky zvenčí neoceníte.
Zasloužíte si jen to nejlepší
Pokud je charakterový defekt druhého tak velký, že vám začne ubližovat, a vy s ním zůstáváte, protože máte nezdravý vztah k sobě, říkáte tím: „Nezasloužím si lepší jednání.“ V druhém totiž vidíte svůj vlastní odraz.
Ukazuje vám to, co o samotě nevidíte. Teprve ve vztahu poznáte svá vlastní slabá místa. I schopnost komunikace a kompromisu. Až ve vztahu poznáte sama sebe. A čím bližší je vztah, tím větší je i vaše zrcadlo.
Nemůžu ti dát to, co nemám
Mnoho žen si myslí, že i když si neváží sebe, bude si jich vážit druhý. Že jejich sebehodnotu určuje někdo zvenčí. S takovými ženami není snadný vztah, neboť se snaží druhého přimět, aby je naplnil.
Nemístně žárlí a kontrolují, protože se domnívají, že jim druhý něco zapírá a bere, přitom jediným ohrožením jsou pro sebe ony samy. Každý se musí naučit pracovat s nízkým sebevědomím, naučit se sebelásce a čerpat z ní energii pro vztah.
Proč to vůbec pořád snášíte?
Nevyčítejte druhému, že si z vás udělal hadr na podlahu. Raději se ptejte sama sebe, proč jste mu to dovolila. Potřeba zavděčit se druhým a dostat jejich uznání zmizí, když si uvědomíte, že zdroj lásky máte ve svém srdci. Tam vše začíná a končí.
Co necítíte v sobě, to nedokážete dávat ani přijímat. Když si začnete vážit sebe, nedovolíte, aby si vás nevážili druzí. Podívejte se do sebe a odpusťte si. Dokud klid neobjevíte v sobě, smiřte se s tím, že ho nenajdete s nikým.
Vraťte se do bodu zlomu
Cítit sebelásku znamená chránit sebe. Vraťte se ve vzpomínkách do minulosti, do bodu, kde se narušil váš vztah k sobě. Možná je tam spolužák, rodič či učitel, možná vaše chyba, za niž se trestáte dodnes. Ten uzel je součástí následků ve vašem životě.
Nezkoušejte ho ustřihnout, zapomenout. Musí být rozpleten, to znamená, že musíte v prvé řadě změnit chování k sobě. Nevěřte tomu, že když si necháte vše líbit, bude vás chlap víc chtít. Opak je pravdou! Budete mít stále nižší hodnotu. A nejen pro něj, konečně jeho vem čert, ale hlavně sama pro sebe…
