Milovala jste ho, věřila mu, a ten bídák vám zasadil ránu do srdce. Zrada a bolest z ní vás málem připravila o rozum. Emoce se ve vás perou a nevíte, jak se z té citové pasti vymotat. Jistá řešení ale existují...
Zvláštní místo zaujímají ve vašem životě muži, kteří vám ublížili. Buď můžete zahořknout a uvíznout v pocitu oběti, nebo se zase jako Fénix z popela postavit na nohy a jít dál za něčím lepším… Můžete v sobě nosit dál všechnu zradu. To ale znamená neustálé trápení sebe sama a opakující se prožívání bolesti.
Uvěznit bolest
Nejčastěji jednáme právě takto, protože nedokážeme svou bolest nechat být, a tím i onoho člověka, který nám ublížil. Nedokážeme odpustit, a tak se ztratíme ve vlastním labyrintu křivd. Ale proč?
Dotyčný často ani nechápe, jakou bolest způsobil a co provedl. Vy toužíte po jeho omluvě, chcete slyšet, že přiznává, že udělal chybu a mrzí ho to. Jenže omluva nepřichází, a vy se užíráte dál. Nedokážete své myšlenky nechat být a tím se k němu ještě víc připoutáváte.
Jenže stále dokola prožívaná citová bolest ničí tělo. Tělo je ve stavu setrvalého stresu, ztrácíte chuť k jídlu, nebo naopak jíte příliš a opouští vás životní síla. Postupně ničíte vlastní organismus, což může vést k těžkým onemocněním a odnáší to srdce, žlučník i ledviny.
Už se přestaňte ohlížet zpět a vyjděte z kruhu.
Oplatit mu stejně
První a zcela přirozená touha, která se ve vás zvedne, je touha ublížit tomu, kdo ublížil vám. Oplatit mu stejně. I když se proti němu cítíte bezmocná, stejně se vám do hlavy vkrádá myšlenka, jak se tomu darebákovi pomstít. Otázka ale zní, na čí straně je síla.
Pokud jsou síly vyrovnány, je to jiná, můžete mu odpovědět stejně a budete si, jak se říká, kvit. Úplně jiná je situace, když vám ublíží někdo blízký: partner, jeden z rodičů nebo přátel.
Vztahy mezi blízkými lidmi jsou velmi často založeny na rovnováze mezi „dávat“ a „brát“. Takže v daném případě, máte-li uchovat rovnováhu mezi tím, kdo vám ublížil, a sebou, můžete mu také provést něco špatného, ale v míře menší, než v jaké on to provedl vám.
Odpustit mu, i to je volba
Odpuštění je ten nejušlechtilejší, ale někdy také nejtěžší čin, který si můžete dovolit. Je třeba odpustit doopravdy, celou duší, ne to jen říct. Odpustit nejen slovy, ale tak, aby vám náhle bylo lehko a mohla jste zase volně dýchat.
Nechat ho jít, propustit svou bolest, své křivdy a výčitky. Stát se zase volnou. Proto odpuštění potřebujete v první řadě vy sama, nikoli ten, kdo vám ukřivdil. Ale je k tomu zapotřebí odvaha. Jen tak se ovšem zbavíte okovů a budete moci začít nový život bez staré bolesti.
Život, který si budete moci zbudovat sama znovu od základů, tak, jak sama budete chtít. A využít přitom i tuhle zkušenost. Představte si v duchu, jak toho, kdo vám ublížil, propouštíte z vězení vlastní hlavy. Cítíte tu úlevu?
Poděkovat a jít
Jak se od vás konečně vzdaluje, už s ním nechcete být spojena. Poděkujte mu v duchu za životní zkušenost, kterou jste kvůli němu získala. Je to sice zlá zkušenost, ale vaše. A díky ní se vyvarujete podobných mužů a odhodíte naivitu. Dál už půjdete bez zátěže.
Vystupte z kruhu
Které ze čtyř variant dáte možnost, je vaše volba. Na tom, jak se rozhodnete, závisí další váš život. Můžete se zamyslet nad důvody, pro které se to stalo, pochopit, odpustit a nechat jít. A vzít si ponaučení.
Nebo se můžete dál zmítat v uzavřeném kruhu a přitahovat k sobě podobné typy mužů, kteří vám budou působit další bolest. A to přece nechcete.
Je jasné, že když je bolest čerstvá, je těžké se správně rozhodnout. Potřebujete čas, aby se rána zahojila. Přesto však nezapomínejte. Můžete si vybrat cestu sebeničení, nebo budování nového života. Je to vážně jenom na vás…
